Když políbíš kormidelníka, cesta nemůže dopadnout špatně. Tak nevím, mám teda taky?To jsi ty, Mílo?Sladkost na začátku a dvě kafe k tomu, Míly zavedený standartIngrid, její dcera a vnuk, ještě netuší, že se dnes ještě uvidíAle Míla jakoby něco tušila. Standa sleduje, lak si Marta dává do kávy už třetí smetanu...Malý kudrnáč vypráví své dojmy a zážitkyDo oka mu padl StandaHanko, je to marný, Standa je jasný favoritPočasí nám nepřálo, tak jsme setrvali pod střechou a klábosili o všem možném i nemožném.<br /> Času bylo dost, přesto dostat se ke slovu vyžadovalo mimořádný postřeh. Vhodných pauz téměř nebylo...Vladimír byl po pádu z kola už téměř bez šrámůStanda byl ambasador dobré nálady. No ale my ostatní jsme byli v těsném závěsu. <br />Hovory pokračovaly dlouho do noci, stihli jsme i projekci filmů a fgotek z minulých akcíDopoledne byl Martou naplánován výlet do továrny na dřevěné hračkyZamknout a můžeme vyrazitDvě auta k převozu stačí, Hanka řídit nemusíA jsme na místěDnes se sice nepracuje, ale prohlídky probíhajíKomplex budov továrnyHm, nos splněných přání...Že by to fungovalo?Hm, ten nos je nějak měkkej... taky tu není čas nástupu účinku...Vtrhli jsme do podnikové prodejnyPár hraček pro potomky a potomky potomků se koupit musí, jinak bychom museli tajit, kde jsme byliUjímá se nás průvodkyně a nahání nás do útrob fabrikyStroj na kulatinu, tyčky z tvrdého dřeva jsou základním konstrukčním prvkem pro hračky, korálky a jiné výrobkyMaskoti továrny v nadživotní velikosti Průvodkyně mezi vitrínami v životní velikostiPrůvodkyně za vitrínamiRevolverový dřevoobráběcí strojProhlídka probíhá klidně bez incidentů a deliktůKonečně jsme se dozvěděli pravdu. Války se vedou dřevěnými vojáčky a zbraněmi. Celou dobu nám lhaliHoax je silný nástroj dezinformace, výsledkem je nakonec deziluzeAle na to už neskočíme, ten pes je ze dřeva, neštěká a nekoušeHanka dává Ingrid psychologickou podporu, je to šokNakonec i hračky se smějí, jen Člověče nezlob se to trochu kazíA tady končí všechny neposlušné figurky....A taky ti, co uvnitř provozu fotografují. Tak žádné další fotky nejsouVláďovi se odchází z areálu dosti těžce. Nese ve své hlavě výrobní tajemství výroby dřevěných krtečků. Břímě na zbytek životaOdpoledne, abychom si pročistili hlavy, jdeme ještě na jeden kratší výlet. Marta nás vede zkratkou přes starou továrnu, ale tudy cesta nevedeVladimír zařadil třetí rychlostní stupeň a je nám v patáchTovárnu jsme obešli po vrstevnici mezi kravinci rovnou směr lesTovárnu obepíná kolem dokola plot, tam bychom neprošliMarta si továrnu fotí, ale je zneklidněna: Ingrid se odtrhla od spořádaného zástupu kličkujícího mezi kravinci a směřuje dolů k továrně. Nenaruší to disciplínu ostatních?Byl to jen průzkum terénu, ale Marta nás opustila a vydala se napřed. Jenže co si bez Marty počneme? Nikdo její trasu nezná!Musíme zrušit rozptyl útvaru a dát hlavy dohromadyVstupem do lesa se orientace rázem zhoršujeJen nepřekročit bludný kořen. Míla žije v naději, že na nás Marta v lese čeká...Cesta je čím dál méně zřetelná, podzimní spadané listí udělalo své Snažíme se držet v chumlu, ale terén je čím dál tím více obtížný.... a Marta na nás nečekáEjhle koleje, bába tě poleje. Marto, kde tě čerti nosí?Ingrid se dívá i za větší pařezy, jestli na ni Marta nevyskočí s bafTak Marta tu není, hlásí MílaIngrid má starost, zda se nakonec Martě něco zlého nestaloAle Míla si myslí své. Vladimír uzavírá peletonA teď babo raď! Kterým směrem jít, už se taky pomalu smráká, špatná volba může být osudováDěvčata se vydala dál po směru trati, Vláďa s Jirkou ale jejich rozhodnutí zpochybnili, k první zastávce je to ještě několik kilometrů nebezpečným terénemS otazníky ve tvářích se nakonec děvčata vrátila k námJako sedm trpaslíku, jeden chybí, jsme se opět vnořili do lesních houštinK civilizaci už to nebylo daleko, bylo to správné rozhodnutíJen divoká voda v nás rozněcovala otázku, co je s MartouProtržená hráz dokládá nebezpečnost tohoto tokuDávno sice tomu, ale jeden nikdy neví, s živly si není co zahrávatA Marta si zatím v klidu cestou zašla na pivkoa zaskočila si i na josefodolské nádraží. No a my se o ni jednak báli a v koutku mysli byli na pochybách, co se týče jejího charakteruNakonec se za námi vynořila, stejně jako před námi hospoda v objektu bývalé Huti Maries prostorem na sportovní vyžití a fyzickou obnovu silTo druhé jsme s uspokojením využili. Marta vysvětluje své zmizení a náhlé objeveníNaše tělesné schránky si žádaly něco osvěžujícího, teplého i studeného, lahodného a na pohled líbezného. A to nám dělalo starostIngrid zatoužila po něčem mimořádném, až se z toho zasnila. To Vladimír je realistaJiřka ale varuje před přílišným optimismem, po obědě na Pancíři o tom ví své: "Dávej si bacha na drdól servírky"Nakonec to většinově vyhrálo kapučínoObsluha se snažila vyhovět i těm nejnezvyklejším přáním jako je pomerančový džus. Výhra ale taky je, že obsluha je bez drdólu Zmzlinové poháry učinily sladkou tečku našeho gurmánského posezení v Huti MarieJen Jiřina strategicky nepokoušela štěstěnu a pohár si nedala, nikdo neví, kolik drdólů může poskakovat v kuchyniRáno všichni vstali za kuropění a jali se připravovat k odjezdu. Pochybnosti o střízlivosti vyšli na prázdno, ne ale u všechKontrolní skupinové foto, tentokrát je sestava trpaslíků kompletníPříjde vám snad na fotce něco divného? Mně ne...Po kompletním úklidu a předání chaty do rukou správce jsme vyrazili do Ski areálu U Čápa v PříchovicíchZatímco jsme tápali, kudy kam, Standa se k Čápovi rovnou otočil zádyCestou k Čápovi jsme zírali na Poma Maják, rozhlednu nad Muzeem Járy CimrmanaPod majákem jsme sledovali pokojnou pastvu stádečka ovcíPohled do dálky nám v protisvětle poskytl příležitost přepočítat si krajinné plány. Vpravém kraji hospoda s čápem na komíněPtá se malý žabák mámy: je to opravdu tak, že když jsme se narodili, přinesl nás čáp? Ano, je to tak. Tak mami, představ si, že bráchu si čáp odnesl zase zpátkyVe dvojicích jsme se trousili k MajákuHle, Muzeum Járy Cimrmana a Poma Maják v plné nahotěTo čubrníš na Maják, co?Zatím co Ingrid a Vladimír stále stoupají, Jiřina řeší, zda fotit na šířku či na výšku. No maják asi na výšku, že...A srovnej si nohy, ať neupadnešZatím co všichni zírají na maják , Ingrid zírá na zírající. Majáku je to ale fukAndulky v kleci, s nimi jeden kanárekPět minut před dvanáctou a jsme v muzeu. Přes expozici se pak projde na majákKdo to má, řekl ParoubekMarta pohledem znalce zkoumá rotační převodové ořezávátko tužek. Taky mám takové, ale čevenéStanda s Jiřkou vzpomínají na staré dobré časyMílo, to není exponát, to je nosný trám. <br>Jiřině spadl do oka střípek Ledové královny. Bude ji Káj hledat?Jako živý a je si dokonce podobný, ale kdo?Jára nikoli, i přes strhané rysy je nepodobný Jo, jo, doba, kdy fotograf musel být zdatný chemik a fyzik současně a k tomu ještě tvůrčák. Dnes je vrcholem influecer a to není ani jedno z tohoTak na tom jsem ještě drandil po dvoře. Našel jsem to na půdě. Jezdilo to líp než běžná tříkolkaBordel jak na mém ponku, jem má něco z toho občas motorekKarbidky ser ještě v 50-tých letech požívaly jako koncová světla železničních vagónů.<br> Něco o tom vím, kradli jsme karbid na nádraží v lampárně a bouchali s ním prázdné plechovkyNěkdo si s prsty trochu pohrál, to asi nebudou počtyMáme stěmi věcmi mnoho společného, tady jsou to věci s příběhy, které se staly anebo neStandovi se něco obzvlášť zalíbiloJiřina už dělá třetí okruhStoupámer na MajákÚtroby tubusu majákuOvce ve stínu MajákuJak se tvoří beránky........na obloze. Meteorologická záhada rozluštěnaPanorama z vrcholu rozhlednyInverze v údolíZoomPohled na Čápa z vrchuIngrid už fouká do oušek, tak alou dolůNé středem, ale kolem dokolaDřevěný tobogán pod rozhlednouHospoda nás láká dovnitř, něco dobrého k snědku jistě mít budouJiřina dělá na holky opičky, což je rozesmálo, mládenci v koutě se z toho postavily vlasyJiřina zkouší po Šutkovi Donalda i Čulibrka. Vozembouchem už asi nikoho nepobaví, to na sjezdovce umí kdekdoVláďa se snaží Ingrid probrat, ale s tou nic nehne. buď ji ofouklo příliš nebo hlady nemluví Jiřina si trochu popletla gesta nebo ne?Tak ne, na druhém snímku už je to správně, jak se to jen mohlo stát? Asi smítko na negativu Čáp nám na rozloučenou zaklapal zobákem a my jsme zamířili k autůmNa rozloučenou ještě pohled na Příchovice a jede se za rodinkami domů