Ráno v Josefově Dole, pohled od vchodu do naší chaty, kde jsme ubytovaníDcera Ingrid k nám dorazila nejen s maminkou a chrtyIngrid plná elánu vbíhá do cílové rovinky Jako vítěz je podrobena reportu o cestě a vůbec líčí své čerstvé dojmyCelá sestava výletníků, genderově silně nevyváženáPřipraveni na výlet opouštíme chatu. Ingrid se pohotově připojila k výpravěPočasí nám celkem přeje, je i relativně teplo a veseloJeště představení miláčků před tím, než se zase vrátí domů s dcerkouJsou trochu bázliví, ale pohladit se nechajíInstinktivně se bojí neznáméhoIngrid odnáší pejska do bezpečí klecového lůžka v autě: ne, vy své miláčky v klecích nevozte!V očích zvířete je strach, a co v Jirkových, co jeho instinkty?V kleci je bezpečno (víš, Jirko?)Marta cestu zná, ale sličného mládence se ještě ráda zeptáA již sahá po mapě, aby objasnila cíl naší cesty"Rád vám to ukážu" asi tudyma nahoru, potom...."Já bych to chtěla na mapě, ano?"Zatímco my ostatní již kráčíme vzhůru cestou, Marta nadále bere rozumy od veselého mládenceA jsme tu, u objektu Maxov, místa to našeho gymnazijního pobytu při lyžařském kurzuHledáme stavební indicie, které dokazují, že to je skutečně onen hotel z pradávnaRoh budovy z dobové fotografie nese znaky současné podoby stavbyTrojice našich výletnic také nese mnohé znaky z dobových fotografiíOkna pokojů mohou také doložit pravost domněnky, že se jedná o onen hotel Lehká nesrovnalost v proporcích, možná deformace optiky, ale jedno okno asi chybí nebo přebývá, zřejmě stavební úprava v následných letechZdá se, že to sedí, zaokrouhluje MartaJen ta okna Martě nějak nedávají pokojeJe čas, abychom se někde posadilyVerandovité okno jídelny hotelu je rovněž na dobové fotografii...jak jest vidět zdeObcházíme hotel jako potenciální kupciMarta hledá podporu k posudku na autentičnost hoteluJeště by to chtělo prozkoumat vnitřek, něco je jinakMalá stavební odlišnost nedává Martě klidu"Měly bychom si ještě prohlédnou pokoje"Vtrhlli jsme nepozorovaně dovnitř a rychle do patra...než nás vyhodí uklízečkaA je tu zeď, která zde tehdy nebyla...jeno překlad a kulaté oknoPrcháme dolů, někdo už dole hartusí nad funícím vysavačemRychle než za námi poletí koštěSpolečná fotka sestavy tohoto výjezdu genderově stále poněkud nevyváženáAle ne, vše je ok, ještě i kafe jsme si mohli dát, ale jen venkuHanka vvytahuje z paměti pitominy, které jsme tu páchali před více než 50-ti letyA tak jsme si podpořeni kofeinem zavpomínali na staré časya heroické skutky na tomto místě vykonanéA teď ještě s Jirkou, kterému právě leze mobil nepozorovaně z kapsyA tady začíná pohádka "Jak šel (můj) mobil na vandr (s Alenou)"Alena vše sleduje a přemýšlí, jak si z Jirky vystřelitZvláštní bouda budka při cestěIngrid se něčeho strašně lekla......poté, co se Marta vynořila z útrob kamenné strážní budkyNás ostatní to ovšem nepřekvapuje, už jsme na nápady Marty připraveni. Že jde o nalezení kešky nikdo nepochybuje (jen Ingrid se ptá, co to keška je)Marta se ovšem i k našemu překvapení v budce zabydluje. Pro pocit soukromí jí prý řetěz postačujePokračujeme ve stoupání, slunce konečně prorazilo nízkou oblačnost Marta už opět kráčí v čele našeho peletonu. Zná směrVstupujeme do obce Horní Maxov, jehož dominantou je kostelKostel Božského srdce PáněInteriér kostelaRestaurace "U Toníčka" , zde poobědvámeZačali jsme polévkou a sháňkou po mobilu (Jirka). Nástražné otázky se zpočátku nechytaly, posléze jeho mobil začal vyzvánět na neurčitém místě. Tím místem byl batoh Aleny. To jsou mi vtipy... Jirka byl nicméně vděčný, že jeho ztracený mobil holky zachránilyJídlo bylo znamenité, porce obrovské, nedalo se to sníst. Ještě teď se sbíhají sliny jak to bylo dobréCo jsme nedojedli, to nám zabalili a o večeři bylo postaráno. Jdeme na BramberkRozhledna BramberkOkny jsme z vrcholu rozhledny vyhledávali významné kóty v krajiněBarvy podzimu vrství krajinné výhledy do mnoha plánůPohled směrem k Ještědu přes střechu restaurace a ubytovnyAlena jako sportovkyně smykem sesvištěla dolů opravdu závratnou rychlostíHance s Jiřkou šibalsky svítí očkaJiřina si hned otevřela jedno a vyžunkla ho naráz, jó Svijany ty jsou její oblíbenéSpolečné foto pod rozhlednou. Až bude mít Jirka delší ruce, obejme najednou všech sedm ( i s Martou co to fotí)Místní padlí z první světovéMarta mezitím zasvěcuje v utajení Ingrid do záludností kešek. Už naučila Ingrid jak měnit barvu jako chameleon a stát se tak v lese nenápadnýmJiřka s Alenou setrvaly nad malým hřbitůvkem v tichém žalu nad padlými, kteří svého času zabíjeli naše dědy. Holt válka.Tak konec žalu a jde se dálPo cestě je spousta zajímavých chalup, vybral by si každý z násTuto si vybrala Alena, no proti gustu...Volba, kudy dál: vedou dvě cesty, jedna schůdná po rovině, druhá strmá samé kameny. Kterou by vybral Bajaja?Hlasování selhalo, 4 proti 4, ještě můžeme házet mincí, tahat sirky nebo hrát kámen, nůžky, papír na 3 vyřazovací kolaAnebo se podívat do mapy, řekla MartaAlena s Ingrid se šli poradit s koněm neb má větší hlavuMožná tu zbyl po Bajajovi. Alena se ho lekla, když na ni promluvil lidským hlasemKdyž ale zjistila, že hlas patřil majiteli, který stál za ním, dokázala ho pohladitZatímco Ingrid se ptá starousedlíků, kudy vede cesta, Alena na koni může oči nechatIngrid už víIngrid volá Alenu zpět pro společnou fotku s koněmA protože na pohádkách je vždy něco pravdy, muž v pozadí by mohl být zestárlý Bajaja. Evidentně koňoprinci hlavu nesetnul, a to je ta nepravdivá část pohádkyTak jdeme po Bajajově stezce strmé a kamenité, ale k cíli vedoucíKamení je tu bohatě a strmosti taky, jdem správněA teď zase z kopce. Jirka jde poslepu, má v hlavě navigaciPodzimní lesní zákoutí, tak tudy, Jirko, neTrochu jsme se rozptýlili, zejména Milena, která si výlet plete s houbařenímHezké, Marta zachycuje romantiku podzimní krajinyZvolna se blížíme k Josefovu doluCesta je čím dál širší a všichni jsme v dohledu i s houbařkou MilenouJosefův důl jako na dlaniAleně v zatáčce levituje bunda kolem pasu. Jak to dělá? Jiřina žasne, Hanka se divíAlena nechápe a Ingrid se kocháK sobotnímu odpoledni patří fotbal, Důlňáci, dotoho!"Ten gól neměl platit, byl z ofsaidu" kategoricky prohlásila Ingrid a Jiřka s Hankou jen obdivně žasnou nad její bystrostí. Alena si o tom myslí své a Míla kouká po houbáchMarta to byla zjistit a prý gól platí. To u děvčat vyvolalo velké pozdvižení, u Jiřiny dokonce lehké pozdvižení pravé nohyZklamány nespravedlností zamířila děvčata popuzeně k naší chatě. Asi utopí žal v alkoholuMarta se trhla a směřuje k parkovišti našich vozidelJen se jde porozhlédnou, zda tu neslídí nějaký zatoulaný Rýbrcoul. Tolik žen na jedné kótě, to je lákavé, ale přežít ve zdraví to dokáže jen Jirka (s přítelem na telefonu jako v Milionáři)'Jirko, rozmysli si to, raděj bys měl zůstat v autě', radí kamarádsky Jiřina, vždyť se znají už od mateřské školkyAle auto zůstalo osiřelé, nevzdal toDruhý den jsme vyrazili brzo, už v 10 hodin, dnes bude cílem Čertova chata s vyhlídkouCestou jsme se seznámili s několika významnými leč schátralými obecními pamětihodnostmiObecní úřad byl významný například tím, že za cedulí měla být keška, ale nebyla, čímž se stal úřad bezvýznamnýmVýsostné znaky úřadu, obce a elektrorozvaděčeRuka šmátrá, šmátrá, kešku ale nedošmátráKe kostelu kolem restaurace U andělaCvrnkačka na potoce. Jen aby koule nebyly z izotopu uranu 235. To by se nám střetem vytvořilo nadkritické množství a k Hirošimně a Nagasaky by se přiřadil i Josefův Důl. To by bylo slávyNázev fotky: Jen si tak trochu cvrnknoutJak ukazuje mapa Josefův Důl je obec rozlohou velká obyvateli maláProcházíme obcí a blížíme se ke kosteluNeogotický Kostel Proměnění Páně. Na financování stavby byla uspořádána loterie a za 2000 kusů losů byla získána částka 4 tisíce zlatých. 9. září 1862 se konalo slavnostní položení základního kamene, v den slavnostního aktu bylo „vystřeleno 100 ran z hmoždíře a na staveništi vlálo 100 vlajek a vlaječek c. k. monarchie. Tak proč jdou restituce za církví když to zaplatila obec? Kostel je z let 1862–65 s věží vysokou 45 m. Fasádu opravil nějaký vychytralý koumák prošlou barvou nevalné kvality a vysoké prýskavostiPasáž s chalupami na svazích údolí se stavidlem na potoce, asi chalupa pražského vodníkaProcházíme kolem a pokračujeme stále nahoruJosefův Důl, domky rozeseté po úbočíchKaždý svým tempem, ale už jsme skoro nahořeVyhlídka na nasvícený protilehlý svah. Jiřina už se nekouká, už ji ta krása nudíNěkteré muchomůrky už nevědí co roupamaStoupavost kopce neberere koncePrvní borkyně již vbíhají do cílové rovinky (hlavně že rovinky)Alena netušila, že se sem šplháme jen kvůli tomu přerostlému šutru se zábradlímVětší radost jí udělala lavička. Jiřině a Míle evidentně takyPopisná cedule tohoto místaKdyž už jsme tady, tak se z té Čertovy vyhlídky trocho rozhlédnemeHlavně, že se dnes čerti nežení a že by si měli z čeho vybíratSnad je to zábradlí čertovsky pevné, jinak bychom šli ke všem čertůmMarta pořizuje historické foto zdolání Čertovy vyhlídky. K čertu, kde jsou ostatní?Panorama z Čertovy vyhlídkyHanka prověřuje, zda je to zábradlí dost pevnéAlternativní foto do osobní sbírkyMíla hledá otisk čertova kopítka, ale stopy jsou tu jen po násZatímco Marta fotí kamarádky na památku, Alena se ujímá vedení a jako měsíček Říjen máchla nad vyhaslým ohništěm. Vážně to vzal jen Jirka, ostatní se k ní točí zády, k čertu s nimiHanka se rozhodla spojit s čertem, ale má zavřeno. Čert aby to spralMarta Hance oznamuje, že v chatě bude čert asi až večer, přes den je určitě v hotelu PekloHance to došlo, tak vzala za vděk aspoň rytířem. Má pro ně totiž slabost Vzrůstem malý sic, charakter však chrabrostí slyne"On ještě vyroste, budu mu dávat bobule"Třeba je ještě v pubertěMilena si chtěla protáhnout tělo, ale luplo jí v zádech. Zdá se, že to má pro dnešek spočítané. Asi to bude účetní uzávěrkaMožná by jí pomohlo pobýt chvíli v té alternativní pyramidě, koncentrace sil pod vrcholem prý zabíráNajdi pět rozdílůUdělalo se opravdu hezky, nastal čas her...a jestli se mi nepovedeš, budeš bita jako, ....no nějak si nemohu vzpomenout jako coJiřka má prý kakaovou, Alena makovou a Hanka nedokynutouA tak zase stoupámre po vrstevnici, abychom vzápětí vzali zpátečku k návratuZpočátku pochybnosti, vzápětí jistota nejistého plánu cesty nás otočily zpětKostel je pro nás vstupem do ulic Josefova DoluKolem věže,a pak už k chatě, uklidit, sbalit a alou domů